Narůstající výstavba pasivních domů v současnosti nabízí možné východisko ze zvyšujících se cen energií a rostoucí zátěže na životní prostředí. Podporuje snahu o větší energetickou soběstačnost, komfort a kvalitu bydlení. „Dnes se pasivní dům postupně stává standardem, který nabízí určitou nezávislost uživatele a podporuje vývoj naší společnosti cestou, která je šetrná k životnímu prostředí a také k naší peněžence,“ míní Ing. Karel Havlíček, ředitel divize Pasivní domy společnosti NWT.

Soběstačnost a šetrnost

První pasivní domy si začali stavět hlavně lidé, kteří chtěli vyjádřit svůj pozitivní vztah k životnímu prostředí, jelikož běžně stavba spotřebovává přírodní zdroje (materiály, energii, půdu, vodu) a produkuje řadu odpadů a škodlivin. Provoz pasivního domu je téměř soběstačný, využívá obnovitelných zdrojů energie, zaručuje nízké emise CO2 a šetrně hospodaří s vodou. S ekologickým hlediskem se váže ekonomická a energetická náročnost. Pasivní dům je stavba, která splňuje přísná kritéria na energetickou úsporu v rámci provozu a užívání stavby. Oproti běžnému domu nepotřebuje tak velké množství dodané energie a jeho provoz je „maximálně“ úsporný.

U pasivních domů, kde je spotřeba na vytápění v některých případech až 10x menší než u běžných staveb, je kladen výrazný důraz na kvalitu návrhu stavby, samotnou realizaci stavby, ale také na její hospodárné užívání. Nejčastěji se pasivní dům definuje jako budova, kde je spotřeba energie na vytápění nanejvýš 15 kWh/(m2*rok). Pro srovnání s běžným domem, který má spotřebu 80-140 kWh/(m2*rok), je znatelný praktický význam pro uživatele stavby, neboť náklady za energii jsou podstatně nižší. U starších „běžných domů“ nejvíce energie utíká střechou a okny, následně stěnami, podlahami a tepelnými mosty v konstrukcích. Proto je pozornost soustředěna na tepelně technické vlastnosti staveb a konstrukcí. Oproti současným normovým hodnotám jsou požadavky na pasivní domy až 2x vyšší. Cena pasivního domu je ale srovnatelná s domy, které většina projektantů dnes projektuje.