V současné době celosvětové pandemie – a tím zcela logicky mimo pozornost médií a veřejnosti – probíhá největší transformace energetiky od doby, kdy pro distribuci elektřiny převážilo využití střídavého proudu. To se stalo na konci devatenáctého století.

V posledních letech můžeme pozorovat postupný odklon od tradičních zdrojů energie, kterými byly desítky let uhlí a později jádro. Evropská unie prosazuje čím dál více obnovitelné zdroje elektrické energie. Ruku v ruce s tím jde také postupná decentralizace energetiky. Trendem není vyrábět elektřinu v několika málo velkých elektrárnách, ale část výroby přesunout do místa spotřeby – průmyslových areálů, nemocnic, bytových komplexů a rodinných domů.

Jen na obnovitelné zdroje přitom spoléhat nejde. Slunce nesvítí nonstop, vítr nefouká pořád. Navíc v mnoha částech Evropy – mezi které patří i Česká republika – je využití slunce po celý rok kvůli velmi nízkému osvitu v zimě nemožné. Doplnit ho musí plyn, nafta nebo uhlí.

V záplavě zpráv ze světa pak často nepostřehneme to, co bylo ještě před pár lety nemyslitelné. Energie není vždy dost!