„Až sedmdesát procent rodinných firem nepřežije přechod z první generace na druhou, nástupnickou,“ uvádí advokát a expert na problematiku z Asociace rodinných firem Jan Pavelka. Paleta důvodů selhání je pestrá: od nezájmu dětí o podnik rodičů po vystudování vzdáleného oboru. Majitelé mohou firmu předat v zásadě dvěma způsoby. „Nejčastější je manažerské předání, potomci volně navazují na rodiče. Může ale dojít i k předání vlastnickému, kdy potomci nechtějí firmu řídit, ale vlastnit,“ vysvětluje Pavelka. Společnost v takovém případě řídí profesionální management, majitel ji vlastní například skrze svěřenský fond.

Definici rodinného podnikání v Česku odpovídá asi jeden milion firem. Na generační obměnu se pomalu připravuje i zlínská společnost NWT, holding o ročním obratu 1,5 miliardy, jenž zahrnuje energetiku, IT služby, stavebnictví nebo vícero startupů, a zaměstnává čtyři stovky pracovníků. „Začali jsme podnikat, když nám bylo s manželem osmnáct. Nikdo nám neřekl, jak to dělat. Učili jsme se průběžně a někdy zakopli a prodělali,“ popisuje své začátky spolumajitelka NWT Martina Vítková. Podnik předá třem dcerám, až dostudují. „S manželem jsme spíše vlastníky než výkonným managementem. I naše děti tak vychováváme, aby dokázaly správně vlastnit a firma dokázala dlouhodobě přežít,“ říká Vítková.

Firemní kulturu a hodnoty sepsala do rodinné ústavy, jíž budou následovat i dcery. „Není právně vymahatelná, ale představuje morální hodnoty, které i já předám svým dětem. Vyrůstala jsem, když firma začínala a učila se pozorováním. Učíme se i od ostatních firem, ať už se předání daří či nikoliv,“ přibližuje svou pozici spolunáslednice „trůnu“ Klára Vítková.

Právě angažovanost „dětí“ a jejich zapojení do chodu firmy zásadně ovlivňuje úspěšnost předání podniku. „Proces přechodu z generace na generaci nyní masivně probíhá ve spoustě firem. Důležité je, aby děti znaly firemní kulturu, historii nebo i tvorbu strategie,“ radí expertka z Asociace rodinných firem Simona Bodláková. „Je důležité, aby vlastník dovolil nástupci převzít zodpovědnost, třeba i dělat chyby, ale vyzrát,“ pokračuje Bodláková a dodává: „Vlastníci někdy neví, zda děti podnik vůbec chtějí. To se dá řešit zmíněným svěřenským fondem, klíčová je každopádně komunikace.“

Manželé Vítkovi nicméně ani po plánovaném předání rodinného žezla i „železa“ s byznysem úplně končit nechtějí. „Firmu povedeme, rozšíříme, předáme a pak se vrhneme na nějaký menší byznys. Výhoda rodinných firem spočívá v tom, že jsou rychlejší v rozhodování, majitelé dávají podniku obvykle veškerý čas,“ tvrdí Vítková starší.

Že jsou rodinné firmy odolnější vůči krizím, potvrzuje i Pavelka a odkazuje na průzkum Odolná firma 2020. „Ukázalo se, že jsou odolné především díky rychlosti a flexibilitě rozhodování. Nečekají, než rozhodne mateřská společnost, jenž často sídlí v jiné zemi,“ dodává Pavelka. Rodinné firmy jsou obvykle méně zadlužené a vytvářejí větší finanční rezervy, uzavírá.